Omlouvám se.

3. září 2018 v 2:57 | Já.
Ahoj.

Nikdy jsem neměl sílu na to tohle udělat správně. Nikdy jsem nezvládnul sebrat všechnu tu odvahu ale... Sám myslím, že už je na čase to všechno nechat jít. Bohužel toho nikdy nebudu schopný osobobně a to je to, co mě i zároveň mrzí.

Proč tohle píšu... Celý ty dva roky Tě mám pořád v hlavě a vždycky dojde na moment, kdy si na Tebe vzpomenu.
Ať už je to když projíždím fotky v počítači..

... když dojde na konverzaci ohledně Tebe, nebo když Tě potkám.

Mrzí mě to, jak jsme se rozešli ve špatném. Řekl jsem to, co jsem nikdy říct nechtěl. Choval jsem se jako idiot a rozloučil jsem se s Tebou způsobem, kterým jsem neměl. Nikdy nedokážu zapomenout Tvé jméno, S.
Vždycky jsem se před Tebou přetvářel a dělal kraviny. Mňoukání, přetvařování, dělání si bláznů sám ze sebe.... Dělal jsem to, protože jsem nevěděl, jak se mám chovat. Bylo to pro mě poprvé, co jsem měl vztah, ve kterém jsem se cítil tak nejistě. Nedokázal jsem být sám sebou, snažil jsem se být lepší, i když to dopadlo naopak. Choval jsem se tak, protože jsem nemohl věřit tomu, že jsi se TY rozhodla být se mnou. Když jsem se na Tebe podíval, tak já jsem oproti Tobe byl nic... A to byl přesně ten důvod. Strach.
Ty, nádherná osoba byla s někým, jako jsem já. A přesně to byl důvod k tomu všemu přetvařování a postupnému ničení našeho vztahu.

Chci se Ti za to všechno omluvit. Udělal jsem tu největší chybu v mém životě - ublížil jsem Ti. Zrodil jsem nenávist a zbytečné problémy svou necitelností. Svými problémy, o kterých jsem s Tebou nedokázal ani mluvit.

Tak tedy, Ahoj, Sa̴̸̶̶̶̴̸̶̴̸̷̶̸̷̷̷̷̶̶̴̵̵̵̴̸̴̵̶̴̵̷̸̶̴̵̶̵̸̷̸̸̷̴̴̸̵̸̵̸̶̶̶̸̴̵̴̷̵̸̸̴̵̸b̸̸̶̵̵̴̴̸̷̵̸̵̵̵̸̶̴̷̷̴̸̸̷̶̶̷̴̵̴̵̶̶̸̷̷̶̸̶̸̵̴̵̴̶̷̶̸̴̴̴̵̵̷̴̶̸̵̵̴̷̵̶̶č̸̷̶̴̵̷̷̸̸̸̸̴̵̸̵̵̵̸̸̶̴̴̴̴̸̵̴̵̷̸̷̴̸̵̵̵̸̷̵̶̵̵̷̵̵̶̶̷̶̵̷̶̵̴̷̶̸̶̶̶̴̴̷o̸̴̸̵̶̸̷̸̵̶̶̷̴̵̵̷̶̶̵̴̴̸̸̷̷̷̶̵̷̸̷̷̶̸̵̶̵̵̷̵̶̴̶̷̴̶̷̸̶̵̷̸̴̵̵̷̶̴̵̴̶̸̴. Jmenuji se O̷̷̵̴̴̸̵̴̵̴̷̵̷̶̴̷̵̸̷̷̵̵̸̷̶̸̴̷̷̵̷̷̵̷̸̷̴̷̷̷̸̶̶̶̴̸̶̵̶̸̶̷̷̶̸̴̷̵̸̷̸̶̸̶̵̴̴̶̴̶̴̸̸̴̸̵̴̷̵̸̴̶̶̴̷̷̵̸̸̷̴̸̸̴̶̶̵̴̷̶̷̷̶̷̸̸̸̸̷̴̵̵̷̴̸̵̵̸̵̸̸̴̵̵̸̵̷ť̴̸̵̶̸̴̶̴̷̴̸̸̵̴̸̵̶̵̴̶̵̴̸̵̷̵̵̵̷̶̶̶̴̷̶̷̴̶̷̴̸̵̴̸̵̷̴̸̸̸̴̷̷̴̴̸̷̵̸̴̶̶̸̶̸̸̵̶̴̴̸̴̵̶̷̷̴̵̸̴̴̷̷̷̵̶̵̷̴̵̷̵̷̵̶̵̷̵̷̷̸̴̷̴̸̴̵̴̴̵̵̶̵̴̷̸̸̵̷̸̵̶̷̷̴̶̷a̴̴̶̸̸̸̸̵̶̷̴̸̸̴̴̵̷̷̷̸̵̴̷̵̷̷̸̶̷̴̸̸̵̵̷̷̷̶̴̵̸̸̴̷̵̶̷̷̵̸̶̶̵̸̵̸̵̷̶̵̴̶̸̵̵̷̴̴̷̶̵̸̷̵̵̷̵̸̴̷̸̷̸̸̴̵̷̵̶̵̵̷̵̷̸̸̶̷̶̴̸̷̸̶̴̴̸̵̵̷̵̸̶̷̷̸̸̴̷̴̸̷̶̴̶̴̵s̵̷̵̷̵̷̴̷̷̵̶̵̶̸̶̴̴̸̸̵̵̶̵̵̴̶̶̵̶̷̸̴̵̸̵̷̵̵̶̸̸̷̸̴̸̸̸̵̶̶̴̷̴̷̵̵̸̶̷̵̶̵̷̵̵̷̴̵̴̸̴̶̸̷̵̸̴̵̶̷̵̷̵̶̵̶̵̶̸̴̴̴̴̴̸̵̴̶̵̴̸̵̸̸̵̴̷̸̵̴̶̶̸̴̵̸̵̵̶̸̷̶̶̵̵̸̶.
Rád Tě poznávám. Měj se krásně, zatím ahoj.


 

Zacyklení

20. června 2018 v 1:35 | bipolar-singularity
Znáte pojem zacyklení? V programování se tento pojem používá v momentě, kdy dojde k nekonečné smyčce. Jestli chcete lepší popis, tak vám ho s radostí dám. Jen v trochu jiném smyslu a jsem si jistý, že spousta z Vás hned pochopí, co zacyklení je.

Poslechněme si však během čtení písničku, která mi dopomohla tohle napsat.


Řeknu Vám to v krátkém příběhu, který jsem tu už jednou řekl. Jen Vás s tím příběhem více sblížím, aby dával smysl.


Úpadek

7. června 2018 v 3:36
Prosím, neříkejte mi, co znamená mít srdce na pravém místě.

Za svůj život jsem udělal nespočetně chyb, kterejch doteď lituju jen kvůli tomu, že jsem se snažil mít "Srdce na pravém místě". Čím déle se nad těma věcma utápím, tím víc mě ničí. Každej z nás máme momenty, které bychom nejraději hodili pryč ze vzpomínek. Každý z nás máme ty chvíle, který bolej.

Moje myšlenky nejvíce létají nad jednou osobou. Jenže to bych se tu už opakoval. Ale, proč vám k mému příběhu nedát víc informací. Můj moment, kdy jsem se cítíl, že mám Srdce na pravém místě totiž přetrvává doteď, i když se tak často necítím.



Někdy mě playlisty vážně dokážou rozhodit. Perfektní pro čtení článku v odkazu.


Byl jsem marně zamilovaný do kamarádky. K té kamarádce stále něco cítím, i když je to zmražený a přímo k dostání.
A proč ten pocit správnosti přetrvává doteď? Protože to bylo moje nejdůležitější rozhodnutí. Rozhodnutí o tom nechat to být. Proč bych měl dál ničit jak můj, tak její život? Proč bych měl svou majetnickou a sebestřednou povahou ničit jak její, tak svůj život?

Dovoluji si říct, že v tu chvíli, kdy jsem se k tomuhle rozhodl, bylo mé srdce na tom pravém místě.
 


Zpověď.

20. května 2018 v 14:35 | bipolar
Cítím každou tu neřest. Každý ten pocit, který mě uvnitř ničí a zároveň dává zárodek něčemu jinému. Všechno mě to mění a nic není stálé tak, jak jsme si mysleli.

Tohle je zpověď všeho toho zlého uvnitř mě.



"
Fake faces hiding everywhere
Made up, makeup, made up stares
To hide their stolen air
Don't look too close, don't you dare
Stupid seems to be in the air, in my air, everywhere"

1. Každé ráno se probudím buď sám, nebo se svou milou. Jen né vždy je to má milá. Všechny ty pocity ve mně se vždycky mění a já sám nevím, jestli jí mám furt rád. Usnu vedle ní a všechno se mění, všechno je druhý den vpohodě. Každý den může být poslední. Posledním dnem, kdy jí mám rád a sám se bojím, kdy ten den přijde, protože se necítím správně.

2. Vždycky musím mít pravdu a jen málokdy dokážu přiznat, že jí má někdo jiný. Ovšem, když už to přiznám, tak mě to plní nenávistí a záští vůči tomu člověku. Uznat vlastní chybu je někdy těžší, než se to doopravdy zdá.

3. Nesnáším sám sebe, i když říkám opak. Jsem spokojený s tím, jak vypadám ale démon uvnitř mě mne pořád přesvědčuje o opaku.

4. Moje oči jsou dveřmi do mého nitra. Nikdo v nich však nevidí to, co by měl. Když se podívám do svých očí, tak vidím bolest a nic jiného. Vidím tu nadřazenost oproti ostatním, i když jsem nic nedokázal. Jsem jiný člověk, nejsem jako vy ale zároveň se nedokážu chovat jinak.

5. Nesnáším kohokoliv, koho znám, ačkoliv říkám opak. Všechno je to stále stejné. Stereotypy v lidech jsou totožné, v každém je to stejné, ačkoliv říká, že je jiný. Nikdy jsem nepotkal vyjímečného člověka, u kterého bych neřekl, že je jako někdo jiný. Neexistuje originalita.

6. Jsem víc, než všichni. Jsem víc, než kdokoliv. Chachachá. Jsem lepší než ty!

7. Nevím, kým chci být. Sám nevím kdo nebo co jsem. Chvíli brečím, chvíli jsem šťastný a chvíli mlčím. Nikdy si nejsem jistý tím, co dělám. Cítím nenávist vůči sobě, že nic nezvládnu a se slzama v očích rozmýšlím, jestli to neukončím.

8. Uvnitř sebe cítím něco, co mi ve všem brání. Někdo uvnitř mě mi říká, že to nemá cenu. Skončím tak, jak skončím a nikdy víc mi nikdo nepomůže, protože stejně všechny pomalu ztrácím. Nikdo nezbyl, všichni mizí a mě to neskutečně mrzí.

Co chci touhle zpovědí říct? Proč to ze sebe dostávám? Sám nevím. Všichni ti démoni uvnitř mě potřebovali promluvit. Potřebovali říct to své a já s nimi musím dál bojovat a být tím správným člověkem, kterým chci být. Chci pomáhat těm, o které se zajímám a chci být tím člověkem, který tu pro všechny vždycky bude. Nic jiného než tohle doopravdy nechci.

Degradace

14. listopadu 2017 v 22:31 |  Volná asociace

Cítím lidskost ale nevím z koho
Koukám se kolem sebe
Nevím co se dělo
Stále vzplávám jako černý orel
Necitím se jako správný člověk.
Cítím ty pocity, myslím si sám
že myšlenky moje nic nevědí
Stále si řikám bude to lepší
ale všechno se to tady pořád kurví

Necitím nic, necitím smutek, necítím radost
a ani žádný vzpomínky nic mi nepomáhá
končím s těmihle pomníky
Ničí mě myšlenky, ničí mě pocity
Mám chaos v hlavě a na nic nemyslím
Přemýšlím, přemýšlím dál
dál teď načítám a už se zasekávám

Friendship

8. října 2017 v 20:45

Tento článek bude spíš pro lidi, kteří umí anglicky. Byl to pro mě sloh na angličtinu, během kterýho jsem se až moc zamyslel nad pravou podstatou.


The term friendship itself means mutual affection between people. It's a stronger form of interpersonal bond than an association. A friend is someone who you can trust. But how far does friendship goes and when does it change to love or an affection? That is what we're going to go through today.




I firmly believe that friendship itself isn't always that kind of friendship we all know. You've got friendships based on platonic love or friendships based on unhealthy affection to someone. Those are not all the types but I'd be here all day naming each kind of friendship that I can think of. We all have friendships that are accumulated around different things. Friends from kindergarten, school, high-school, and most important friends, from your real life. Through our life and mainly through our puberty we find ourselves in difficult situations. For instance finding out we are in love with our friend.





What is more, it seems to me that not a lot of friendships are really based on what they're supposed to be based on. Today's friendships seems to me like really unhealthy affection to other or just saying to someone "Oh, he's my friend only because he's my drinking buddy". The term or the friendship itself became so abused word that it's importance extremely changed.






In summary I stopped believing in those friendships that are based only on few experiences with each other. I despise them as false proclamation of two people who don't even know each other.

Život.

19. dubna 2017 v 22:17
Zbejvá 16 hodin... 16 hodin a začne život. Kdy život začíná? Při narození? Ve čtyřech letech, kdy se "uvědomíme"? Když začne puberta? Když nám je patnáct? Když nám je osmnáct? Když je posledních náct?...

Co?..

Takhle se to vůbec brát nedá. Proč? Protože život se mění. Dostáváme se z etap do etap v životě tak často, že to ani sám nedokážu spočítat. Přišel kamarád, odešel kamarád. To všechno jsou různý etapy života, který se měněj a nikoho to v podstatě nezajímá...

Do řiti

Wat, cože? Normální článek? Nah. Jenom si vylejvám depku z toho, že mi za chvilku bude dvacet.

Tak mi řekni... Proč jsou občas chvíle, který jsou těžký?

12. dubna 2017 v 0:54 | Singular
Jsou to snad už tři roky, co jsem tu písničku slyšel prvně. Probrečel jsem s ní spousty nocí, spousty večerů. Proč až teprve teď slyším jiný význam? Je to snad tím, že jsem začal dospívat nebo jsem se už se vším smířil? Slyším jiný význam, úplně jiný text.
"A tak mi řekni, co tě bolí. Moje oči nevidí, to co tvoje srdce cejtí"

...
"Pověz mi všechno, co tě trápí. Opři se o rameno, vyprávěj mi, jak to bylo těžký
Byl jsem pryč a ty nemělas to lehký. Všechny ty minuty slyšet tě mi byly vzácný"

Znamenala jsi pro mě neskutečně moc. Pořád pro mě hodně znamenáš. Ta důvěra, která mezi náma byla a stejně když to vezmu retrospektivně, tak mi přijde, že jsi o mou pomoc tolik nestála ve chvílích, kdy jsem viděl, že tu pomoc potřebuješ... Momenty, kdy jsem Tě chtěl chytit za ruku a odtáhnout Tě pryč od těch nesmyslů, od těch zlých věcí. Momenty, kdy jsi přede mnou brečela a já Tě chtěl obejmout... A místo toho jsi mě odstrčila pryč a brečela dál... Když jsem pak viděl ten moment, kdy jsi se pustila kamarádce do náručí, obejmula ji a chytla se s ní za ruku... Přišel jsem si, jako kdyby jsi mi tolik nevěřila. Jako kdyby jsi se mi nechtěla opřít o rameno a vyprávět mi, co je tak hrozně těžký. Tohle byly ty chvíle, které mi podkopnuly seběvědomí, co podkopnuly mou pýchu postu jakožto Tvého kamaráda. I přesto, zažili jsme toho spoustu... Spoustu nádhernejch chvílí. Teď jsem dlouho byl pryč a Ty nemělas to lehký... Jenže všechny ti minuty, co jsem s Tebou trávil, všechny ty minuty slyšet Tě mi byly vzácný.

"Držím se okamžiků, který byly krásný. Všechny ty časy, který byly jako z básní"

Držím se všech Těch momentů, kterých si cenním. I moment, kdy jsem Ti vyznal svoje city. I to pro mě bylo úžasný, protože jsi mi pomohla dostat se k tomu to vůbec říct. Momenty, kdy jsme spolu byli venku. Momenty, který byly krásný. Všechny tyhle časy pro mě jsou stále jako z básní, v které jsou plné jak utrpení, tak i krásných chvil. Když jsme chodili na Přestavlky a seděli jsme na pařezu. Nepotřebovali jsme mluvit, stačil nám ten moment, ta chvíle. Užívat si náladu toho druhého. "Now IIIIII, I feel like an aeroplane above the rain". Forrest Gump u Tebe na zahradě. 21 Jump Street u Tebe v pokoji, u čehož jsme oba usnuli. Rád jsem Tě objímal, když jsme vedle sebe leželi, seděli. Rád jsem Ti dával pusu na čelo, jako mé vyznání lásky, které se k Tobě nedostalo zavčas.

"A teď si básním sám a pořád o Tobě. V hlavě mám věci, který nehorázně mrzej mě. A tak se loučím, svý city házím do ohně. Všechny ty řádky teď pálej se na popel."

Pořád na Tebe myslím. Myslím na ty chvíle, které jsme spolu trávili. Pořád si o nich básním pro sebe a pořád si básním o Tobě. Mám v hlavě věci, co nehorázně mrzej mě. Mrzí mě to, co se stalo s H. Neříkám, že mě to zasáhlo víc, než jeho... Ale byl jsem z toho hodně špatnej. Přišlo mi, jako kdyby mi on zachránil život. Jako kdyby mě on zachránil před tím, co se stalo. Jsem si totiž 100% jistý, že v tu dobu bych to nepřežil. Nezvládnul bych to. Ještě teď ty pocity lehce cítím. A proto se teď loučím, svý city házím do ohně. Nemyslím tím, že s Tebou končím. Stále tu pro Tebe budu a stále chci, abychom zůstali přátelé, kamarádi, kteří si věří. Jenže ty city jsou problém. Všechny ty řádky teď pálej se na popel, ale popel mi zůstane jako vzpomínka na tyhle city.

"Tak mi řekni, je to težký. Nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný. A čím víc jsou lidský, tím víc je to horší,
tak řekni mi , Bože, proč musím bejt bez ní."
...
"Celý noci myslím na tebe a tak to bude dál. Říkám si co dělat mám, vypadnout, jít o dům dál
To není lehký a nepůjde to. Taky si říkám, že jsem kretén co pokazil to"

Myslel jsem na to, co bude dál potom, co jsem Ti to v únoru před dvěma lety řekl. Celý noci jsem na Tebe myslel a šlo to dál. I když jsem byl s S., tak jsem na Tebe myslel. Nevěděl jsem co dělat dál, jestli vypadnout a jít o dům dál. Ty city k Tobě mě držely zpátky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem šíleně zmatenej. Nebylo to lehký a nešlo to. A taky si říkám, že jsem kretén, co celý pokazil to tím, co jsem řekl... Tím, že jsem se vyznal.

"A všechny city, co jsou nádherný. Jsou teďka ledový, zmražený a přímo k dostání.
Je to tak chladný, že raní to, občas i bolí to, přesto člověk shání to"

A stejně jsem se v tom držel dál, stejně jsem se v tom topil dál. Ve všech těch citech, co jsou tak nádherný. Jsou teďka ledový, zmražený a přímo k dostání. Je to sakra chladný, že mě to raní a občas mě to i bolí. Přesto jsem člověk, kterej to pořád shání. Sháním ty city. Ale věř, že moje city k Tobě, které nejsou správné, mrznou čímdál tím víc. Heh... Vidíš v tom tu alegorii?...

"Tak mi řekni, nejsme naivní
Hrabat se ve věcech, který nejsou na hraní a zabíjí
Je mi to líto a mrzí mě to
Všechno jsem zahodil jak vítr, co odfoukne to
A teď tu sedím sám, přemejšlím jak dopadne to
Přemejšlim jak dopadne to.."
...
"Tak mi řekni, je to težký"
Pro mě jo, šíleně... Ale bojuju s tím.
"Nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný"
Spíš, než Ty... Tak já... Mně to furt moc nejde.
"A čím víc jsou lidský, tím víc je to horší"
Vždyť city, co mám nikdy plně nepůjde změnit.
"Tak řekni mi Bože, proč musím bejt bez ní,"
Proč musím být bez Tebe. Bez Tvého přátelství...

Je jedna ráno, píšu tohle už dvě hodiny...
Bylas pro mě vším, ale už je to zmrzlý...
Nechci Tě ztratit, chci si v životě nést tohle přátelství...

Inspirovalo mě k tomu to, co se stalo o víkendu. Zarazilo mě to. Překvapilo. Zranilo.

Chci s Tebou navždy zůstat kamarádem, C. a nechci Tě ztratit. Jen mé vyjadřování není vždy korektní.

Děkuju, že jsi si tohle přečetla. Moc to pro mě znamená.

Tvůj kamarád.


Nenávist.

20. června 2016 v 22:51 | BIPOLARITY
Vítejte. Rok, krásnej rok. Už se rozeznávám. Chápu to, chápu, proč je to bipolar-singularity. Kvůli mejm střídavejm náladám přece.

Jsem teď kurva rád, že jsem šťastný a že to s tebou skončilo.
Už tě nikdy nechci potkat, už tě vážně nechci znát, už mi to stačilo. Trápení kvůli tobě bylo fakt zbytečný, kleslas mi na úroveň pohřební.
/*Volání do vzduchu. Doufám, že to víš. Doufám, že to uvidíš a pochopíš, že máš se zamyslet nad tím, co děláš. Problém byl hlavně z tvojí strany, nevíš co je život, nevíš co jsou přátelé, nevíš co je to kompromis. Bylo by lepší, kdybys zalezla a zůstala tam, kde jsi. Bez tebe je klid.
Ale za jednu věc ti chci poděkovat. Naučil jsem se vážit si někoho, kdo za to stojí. Uvědomil jsem si, že to s tebou nebyl vztah, to bylo jen týrání. Teď jsem happy jak dva grepy. K tobě jsem nikdy neměl nic cítit, udělal jsem chybu, že jsem to chtěl zkusit znovu, měl jsem ostatní poslechnout. Jsi ubohá, svádět všechno na mě a neuznat vlastní chybu. Měj se, fakt už konečně čau čau. Končíš v mé mysli, tohle je moje poslední vzpomínka na tebe, kterou si kdy uložím. Už nikdy pro mě nebudeš někým, navždy budeš nikým. */

"Dal sem ti všechno, byl sem naivní. Kvůli tobě jsem měl peněz čím dál míň,
miloval jsem všechno, co si měla, udělal jsem všechno, co si chtěla
psal jsem o tobě dlouhý story, když jsem chtěl, tak si neroztáhla nohy,


dávalas mi naděje, všechno bude - neboj se, teď už ale vím, že čekání je u konce,
Seš frigidní tuctová píča, první láska, na to seru, vezmu rýč a
pilu, sekyru, do hlavy zabodnu, a bude klid, už nebudu hladový."
S pozdravem,
Váš blogger Bipolar


Hudba a jak jí beru.

9. června 2015 v 23:30
Upřímně, dneska mě zarazilo, jak na ulici nějakej malej capart na jednoho kluka začal křičet, že jeho písničky jsou o hovně.

Eh, wááát?!

Krucinál, každej má vlastní styl a nemusí se ostatním srát do toho, co ostatní poslouchaj, ne? Alespoň né takovýmhle stylem, meh... Jako, upřímně já, když někdo z mého okruhu přátel pustí nějakou písničku, která se mi jó fakt nelíbí, tak buďto mlčím, nebo lehce vyjádřím svůj názor, ale né takovýmhle stylem, že i před neznámýma lidma řeknu, jaký to poslouchá sračky. To mu to radši řeknu osobně, že si o tom myslím, že je to nic moc. Jsem člověk, kterému jde buď o text, nebo o rytmus. Znáte Yirumu, ne? Néééé? Jak je to možné? o_o Šupity šup, tady je odkaz.

U Yirumy jde převážně o rytmus, tam text není, ale prostě... Grah, pokud ten člověk, který to tvořil je dostatečně schopný, dokáže vytvořit něco, co je hodně překvapivé, jako třeba tohle.

Jak to tedy shrnout. Neflamujte(Yeah, this game language, sorry)... Nenadávejte na lidi, kteří něco poslouchají. Já s tím problém nemám, poslouchám v podstatě všechno, co se mi líbí a je naprosto jedno, jaký styl to je.

Tímto se s Vámi loučím a, ÁÁÁdiér.

Kam dál