Duben 2017

Život.

19. dubna 2017 v 22:17
Zbejvá 16 hodin... 16 hodin a začne život. Kdy život začíná? Při narození? Ve čtyřech letech, kdy se "uvědomíme"? Když začne puberta? Když nám je patnáct? Když nám je osmnáct? Když je posledních náct?...

Co?..

Takhle se to vůbec brát nedá. Proč? Protože život se mění. Dostáváme se z etap do etap v životě tak často, že to ani sám nedokážu spočítat. Přišel kamarád, odešel kamarád. To všechno jsou různý etapy života, který se měněj a nikoho to v podstatě nezajímá...

Do řiti

Wat, cože? Normální článek? Nah. Jenom si vylejvám depku z toho, že mi za chvilku bude dvacet.

Tak mi řekni... Proč jsou občas chvíle, který jsou těžký?

12. dubna 2017 v 0:54 | Singular
Jsou to snad už tři roky, co jsem tu písničku slyšel prvně. Probrečel jsem s ní spousty nocí, spousty večerů. Proč až teprve teď slyším jiný význam? Je to snad tím, že jsem začal dospívat nebo jsem se už se vším smířil? Slyším jiný význam, úplně jiný text.
"A tak mi řekni, co tě bolí. Moje oči nevidí, to co tvoje srdce cejtí"

...
"Pověz mi všechno, co tě trápí. Opři se o rameno, vyprávěj mi, jak to bylo těžký
Byl jsem pryč a ty nemělas to lehký. Všechny ty minuty slyšet tě mi byly vzácný"

Znamenala jsi pro mě neskutečně moc. Pořád pro mě hodně znamenáš. Ta důvěra, která mezi náma byla a stejně když to vezmu retrospektivně, tak mi přijde, že jsi o mou pomoc tolik nestála ve chvílích, kdy jsem viděl, že tu pomoc potřebuješ... Momenty, kdy jsem Tě chtěl chytit za ruku a odtáhnout Tě pryč od těch nesmyslů, od těch zlých věcí. Momenty, kdy jsi přede mnou brečela a já Tě chtěl obejmout... A místo toho jsi mě odstrčila pryč a brečela dál... Když jsem pak viděl ten moment, kdy jsi se pustila kamarádce do náručí, obejmula ji a chytla se s ní za ruku... Přišel jsem si, jako kdyby jsi mi tolik nevěřila. Jako kdyby jsi se mi nechtěla opřít o rameno a vyprávět mi, co je tak hrozně těžký. Tohle byly ty chvíle, které mi podkopnuly seběvědomí, co podkopnuly mou pýchu postu jakožto Tvého kamaráda. I přesto, zažili jsme toho spoustu... Spoustu nádhernejch chvílí. Teď jsem dlouho byl pryč a Ty nemělas to lehký... Jenže všechny ti minuty, co jsem s Tebou trávil, všechny ty minuty slyšet Tě mi byly vzácný.

"Držím se okamžiků, který byly krásný. Všechny ty časy, který byly jako z básní"

Držím se všech Těch momentů, kterých si cenním. I moment, kdy jsem Ti vyznal svoje city. I to pro mě bylo úžasný, protože jsi mi pomohla dostat se k tomu to vůbec říct. Momenty, kdy jsme spolu byli venku. Momenty, který byly krásný. Všechny tyhle časy pro mě jsou stále jako z básní, v které jsou plné jak utrpení, tak i krásných chvil. Když jsme chodili na Přestavlky a seděli jsme na pařezu. Nepotřebovali jsme mluvit, stačil nám ten moment, ta chvíle. Užívat si náladu toho druhého. "Now IIIIII, I feel like an aeroplane above the rain". Forrest Gump u Tebe na zahradě. 21 Jump Street u Tebe v pokoji, u čehož jsme oba usnuli. Rád jsem Tě objímal, když jsme vedle sebe leželi, seděli. Rád jsem Ti dával pusu na čelo, jako mé vyznání lásky, které se k Tobě nedostalo zavčas.

"A teď si básním sám a pořád o Tobě. V hlavě mám věci, který nehorázně mrzej mě. A tak se loučím, svý city házím do ohně. Všechny ty řádky teď pálej se na popel."

Pořád na Tebe myslím. Myslím na ty chvíle, které jsme spolu trávili. Pořád si o nich básním pro sebe a pořád si básním o Tobě. Mám v hlavě věci, co nehorázně mrzej mě. Mrzí mě to, co se stalo s H. Neříkám, že mě to zasáhlo víc, než jeho... Ale byl jsem z toho hodně špatnej. Přišlo mi, jako kdyby mi on zachránil život. Jako kdyby mě on zachránil před tím, co se stalo. Jsem si totiž 100% jistý, že v tu dobu bych to nepřežil. Nezvládnul bych to. Ještě teď ty pocity lehce cítím. A proto se teď loučím, svý city házím do ohně. Nemyslím tím, že s Tebou končím. Stále tu pro Tebe budu a stále chci, abychom zůstali přátelé, kamarádi, kteří si věří. Jenže ty city jsou problém. Všechny ty řádky teď pálej se na popel, ale popel mi zůstane jako vzpomínka na tyhle city.

"Tak mi řekni, je to težký. Nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný. A čím víc jsou lidský, tím víc je to horší,
tak řekni mi , Bože, proč musím bejt bez ní."
...
"Celý noci myslím na tebe a tak to bude dál. Říkám si co dělat mám, vypadnout, jít o dům dál
To není lehký a nepůjde to. Taky si říkám, že jsem kretén co pokazil to"

Myslel jsem na to, co bude dál potom, co jsem Ti to v únoru před dvěma lety řekl. Celý noci jsem na Tebe myslel a šlo to dál. I když jsem byl s S., tak jsem na Tebe myslel. Nevěděl jsem co dělat dál, jestli vypadnout a jít o dům dál. Ty city k Tobě mě držely zpátky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem šíleně zmatenej. Nebylo to lehký a nešlo to. A taky si říkám, že jsem kretén, co celý pokazil to tím, co jsem řekl... Tím, že jsem se vyznal.

"A všechny city, co jsou nádherný. Jsou teďka ledový, zmražený a přímo k dostání.
Je to tak chladný, že raní to, občas i bolí to, přesto člověk shání to"

A stejně jsem se v tom držel dál, stejně jsem se v tom topil dál. Ve všech těch citech, co jsou tak nádherný. Jsou teďka ledový, zmražený a přímo k dostání. Je to sakra chladný, že mě to raní a občas mě to i bolí. Přesto jsem člověk, kterej to pořád shání. Sháním ty city. Ale věř, že moje city k Tobě, které nejsou správné, mrznou čímdál tím víc. Heh... Vidíš v tom tu alegorii?...

"Tak mi řekni, nejsme naivní
Hrabat se ve věcech, který nejsou na hraní a zabíjí
Je mi to líto a mrzí mě to
Všechno jsem zahodil jak vítr, co odfoukne to
A teď tu sedím sám, přemejšlím jak dopadne to
Přemejšlim jak dopadne to.."
...
"Tak mi řekni, je to težký"
Pro mě jo, šíleně... Ale bojuju s tím.
"Nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný"
Spíš, než Ty... Tak já... Mně to furt moc nejde.
"A čím víc jsou lidský, tím víc je to horší"
Vždyť city, co mám nikdy plně nepůjde změnit.
"Tak řekni mi Bože, proč musím bejt bez ní,"
Proč musím být bez Tebe. Bez Tvého přátelství...

Je jedna ráno, píšu tohle už dvě hodiny...
Bylas pro mě vším, ale už je to zmrzlý...
Nechci Tě ztratit, chci si v životě nést tohle přátelství...

Inspirovalo mě k tomu to, co se stalo o víkendu. Zarazilo mě to. Překvapilo. Zranilo.

Chci s Tebou navždy zůstat kamarádem, C. a nechci Tě ztratit. Jen mé vyjadřování není vždy korektní.

Děkuju, že jsi si tohle přečetla. Moc to pro mě znamená.

Tvůj kamarád.