Květen 2018

Zpověď.

20. května 2018 v 14:35 | bipolar
Cítím každou tu neřest. Každý ten pocit, který mě uvnitř ničí a zároveň dává zárodek něčemu jinému. Všechno mě to mění a nic není stálé tak, jak jsme si mysleli.

Tohle je zpověď všeho toho zlého uvnitř mě.



"
Fake faces hiding everywhere
Made up, makeup, made up stares
To hide their stolen air
Don't look too close, don't you dare
Stupid seems to be in the air, in my air, everywhere"

1. Každé ráno se probudím buď sám, nebo se svou milou. Jen né vždy je to má milá. Všechny ty pocity ve mně se vždycky mění a já sám nevím, jestli jí mám furt rád. Usnu vedle ní a všechno se mění, všechno je druhý den vpohodě. Každý den může být poslední. Posledním dnem, kdy jí mám rád a sám se bojím, kdy ten den přijde, protože se necítím správně.

2. Vždycky musím mít pravdu a jen málokdy dokážu přiznat, že jí má někdo jiný. Ovšem, když už to přiznám, tak mě to plní nenávistí a záští vůči tomu člověku. Uznat vlastní chybu je někdy těžší, než se to doopravdy zdá.

3. Nesnáším sám sebe, i když říkám opak. Jsem spokojený s tím, jak vypadám ale démon uvnitř mě mne pořád přesvědčuje o opaku.

4. Moje oči jsou dveřmi do mého nitra. Nikdo v nich však nevidí to, co by měl. Když se podívám do svých očí, tak vidím bolest a nic jiného. Vidím tu nadřazenost oproti ostatním, i když jsem nic nedokázal. Jsem jiný člověk, nejsem jako vy ale zároveň se nedokážu chovat jinak.

5. Nesnáším kohokoliv, koho znám, ačkoliv říkám opak. Všechno je to stále stejné. Stereotypy v lidech jsou totožné, v každém je to stejné, ačkoliv říká, že je jiný. Nikdy jsem nepotkal vyjímečného člověka, u kterého bych neřekl, že je jako někdo jiný. Neexistuje originalita.

6. Jsem víc, než všichni. Jsem víc, než kdokoliv. Chachachá. Jsem lepší než ty!

7. Nevím, kým chci být. Sám nevím kdo nebo co jsem. Chvíli brečím, chvíli jsem šťastný a chvíli mlčím. Nikdy si nejsem jistý tím, co dělám. Cítím nenávist vůči sobě, že nic nezvládnu a se slzama v očích rozmýšlím, jestli to neukončím.

8. Uvnitř sebe cítím něco, co mi ve všem brání. Někdo uvnitř mě mi říká, že to nemá cenu. Skončím tak, jak skončím a nikdy víc mi nikdo nepomůže, protože stejně všechny pomalu ztrácím. Nikdo nezbyl, všichni mizí a mě to neskutečně mrzí.

Co chci touhle zpovědí říct? Proč to ze sebe dostávám? Sám nevím. Všichni ti démoni uvnitř mě potřebovali promluvit. Potřebovali říct to své a já s nimi musím dál bojovat a být tím správným člověkem, kterým chci být. Chci pomáhat těm, o které se zajímám a chci být tím člověkem, který tu pro všechny vždycky bude. Nic jiného než tohle doopravdy nechci.